3.trasa
Α…Ω
Přihlásit Vítá vás 3.trasa
Pátek 27. duben 2018 10:42

50. Stezka Tolštejn 2008

Archiv

Jaké to bylo na jubilejní 50. Stezce, pořádané společenstvím zakládajících tras? Povedlo se divadlo? A co složil Petrof?


50. Stezku bere hodně těch "starých" (myslím tím TAKově) stezkařů  jako velmi významné jubileum TAKu. Ostatně ani se není co divit. Už je  jen velmi málo účastníků první Stezky a už  jen jeden má to štěstí a výdrž, že dosud nechyběl na žádné. Pořadatelství se ujali členové nejstarších tras: Jedničky, Dvojky, Trojky a Čtyřky. Pracovali na úspěchu téhle velké akce velmi usilovně, dojednávali, zařizovali, telefonovali a mailovali. Jejich činnost byla někdy téměř tajuplná, a jak jsme my ostatní měli jen kusé a ne vždy úplně přesné informace, nabyli někteří z nás dojem, že to bude jakási dojemná sentimentální vzpomínková oslava minulých časů TAKu . Nu, spletli jsme se.


50. Stezka se povedla, a protože pořadatelům přálo i počasí myslím, že jsme si všichni opravdu užili. Pro některé z nás začala 50. Stezka nultým noclehem se Čtyřkou. Z Trojky nás tam bylo jen pět a tak nás  Petřík zahrnul mezi své ovečky. Popovídali jsme ve vlaku, užili si krásný hudební večer, spaní v sále hospody a druhý den jsme se vydali za Trojkou do Kytlice. Cestou se šéf pirátů velmi odpovědně učil roli na páteční divadelní představení. První co jsme po setkání s Trojkou zažili, byla velmi veselá Vlastička, která postupně rozbíjela skleničku. Díky tomu víme, že Pavka Malina umí krásně zametat střepy. Dobře ho Haničko vedeš. Večer jsme strávili částečně zase se Sedmičkou neb jsme měli společné ubytování, ale také zase se Čtyřkou, kde jsme zkoušeli  své divadelní role pro hru Tragedy on Mississippi, a pod vedením Hanky Malinči a Pavky jsme se snažili zapamatovat co se dalo. Ale stejně jsme nevěřili tomu, že se nám představení povede zahrát. Vypadalo to dost děsivě. Jenže druhý den bylo všechno jinak. Dopoledne jsme vyrazili do skalního divadla a začaly se dít divy. Nádherné prostředí, kostýmy, umělecké a režijní vedení udělaly své,  a tak nás nečekaná spousta diváků ani nezaskočila a  my hráli jak o život. Při zkoušce i naostro. Myslím že jsme si užili všichni. My na podiu a diváci v přírodním hledišti také. K tomu bylo i dost piva a klobás. Díky, Můro!

Další noc byla v Krásném Poli. Nejdřív to vypadalo, že se večer snad ani nesejdeme. Hospody byly malé a plné, sál v areálu neútulný. Pak jsme se do jedné hospody vešli všichni. Musela být snad nafukovací. Po příchodu prvních vypadal ten sálek jako úplně plný, ale jak přicházeli další a další vždycky se ješte místa našla. Dokonce došlo na tanec, ale pro málo místa musel Zbyňák Jarmilu zvednout do náruče. Poslední nocleh v Jiřetíně byl jen pár kiláků od Tolštejna. Cestou na něj jsme u nádraží našli moc pěknou hospodu s penzionem s kapacitou cca 50 míst. Obsluha byla velmi přátelská rychlá a když už nestíhala, povolala oknem sousedku na výpomoc. Pokračovali jsme pak dál na Jedlovou. Ač jsem se po cestě rozdělili, někdo šel po červené a někdo po žluté, někdo šel na předkrm a pivo do hospody Jedlová, jiní si dali jídlo ve Zvonečku či až pod rozhlednou,  na tom kopci jsem se zase pěkně sešli. Skoro celá Trojka a Čtyřka i další trasy. Dana Vrabcová nám předváděla baletní variace na Labutí jezero a Petr Machleidt se jí pokoušel dělat partnera. Vylezli jsem na rozhlednu a pak po sjezdovce vyrazili na poslední nocleh. Cestou jsme si ještě prohlédli nádhernou křížovou cestu.

Večer se hrálo v penzionu. V neděli jsem vyrazili na zakončení. Každá trasa měla za úkol nacvičit pantomimické " vzdání holdu" zasloužilým stezkařům a měla na předvedení cca 50 vteřin. Někdo přetáhl limit, jiný doplnil zvuky, někdo leccos ukázal, ale všichni úkol splnili úspěšně. Soutěž myší asi potěšila kluky a soutěž o krále 50. Stezky asi také. Lahvové korunky hledali adeptky na vítězství pánům po kapsách a leckde jinde, podprsenky raději dámy odevzdávaly samy. Vítězství si odnesl soutěžící z Jedničky s 26 kusy podprsenek a bude si prý je postupně dávat pod stromeček. Nejšikovnější myš je ze Třináctky. Na přání účastníků divadla zahrála Trojka dvě písničky z divadelního představení. Zakončení navštívil také místní hradní pán Berka s dcerou i starosta obce Jiřetín senátor Zoser. Oběma se líbilo, že si TAK pro své hrátky vybral právě jejich kraj. Všichni účastníci dostali tričko s logem 50. Stezky. Podle počtu absolvovaných Stezek byla trička bílá (do 10), žlutá (do 20), zelená (do 30), modrá (do 40), červená (do 50) a jedno černé (50). Byl to pak docela pěkný pohled do obecenstva. Zástupce každé barvy měl možnost vyjádřit svůj pocit, co pro něj znamená Stezka. Pamatuji si  dvě: Stezka je pro mne zpěv, muži a pivo (Blanka, která se prý inspirovala Almanachem č.1)  a  " z  odznaků které si odnáším ze Stezky mám už hezkou sbírku. Ale věřte, že je to nejdražší sbírka na světě".

Sonet - Zelená (Petrof)

Zelená je barva zrádná.
Někdy plná je jí sklenička,
po níž pak bolívá hlavička,
ani noc nemusí být snadná.

Zelená je i tráva měkká,
v níž spočinout je krásné,
lze zažít milování šťastné,
však někdy klíště dá nám fleka.

Zelená je lahev od piva,
nebo oči kočičí,
či větev plná jehličí.

Zelená je také oliva,
však budoucnost TAKová,
ta je přece růžová!

A pak už byl konec. Podívali jsme se ještě  dolů z Tolštejna a vyrazili na vlak. Přes počáteční zmatek jsme se do něj všichni vešli a před jedenáctou  dorazili do Prahy. Děkujeme pořadatelům. Za pořadatelství, za to že nesklouzli do laciného sentimentu, za to že jsem se mohli takhle sejít a užít si i se. Petrof sonetující

Andrea

P.S. V zápalu psaní jsem zapomněla na ještě jednu soutěžní disciplínu. Počadatelé vyhlásili soutěž o složení nejlepšího sonetu. Jak má přesně sonet vypadat nám pořadatelé poslali e-mailem a téma dostala každá trasa ve čtvrtek večer SMSkou na mobil. Úkolu se statečně ujal Petrof, a k jeho cti budiš napáno, že se mu to fakt povedlo.

0 komentářů

Uživatelské menu






Nevíte, jaké máte své heslo?

Z uložených fotek