3.trasa
Α…Ω
Přihlásit Vítá vás 3.trasa
Úterý 13. listopad 2018 00:28

Trojková oslava narozenin Mýn Krkavec (aneb ne vždycky se dohodneme)

Archiv

Tradiční Trojková oslava narozenin proběhla letos úplně netradičně nadvakrát. Jednou v srpnu v Mlýně Krkavec, co vůbec nebyl mlýn, ale kemp a podruhé v říjnu v kempu Brdy u Věšína na ministezce. V součtu jsme si užili krásné oslavy.


Všude bylo dost jídla i pití, hraní, zpívání a zábavy. O výletech a krásné přírodě ani nemluvím. Ta první oslava proběhla v režii Hanky Malinové, tak se bloudilo při příjezdu, peklo prase, mimochodem moc dobré, bíle oblečení oslavenci se náhle zjevili ze tmy připlouvajíce na voru po černé řece, ohňostroj byl vidět a slyšet široko daleko a psy i jinou zvěř plašil ještě dál.

Dárky od Trojky byly tradiční – maskáčová trička a čepičky - i netradiční – finanční příspěvek na cokoliv. A dneska už víme, že byly např. na pračku, na struny, na obal na basu a na další, často i pro nás užitečné věci. Nejen jídlo a pití člověk potřebuje, a tak jsme vyrazili, někteří na kolech a jiní pěšky, na návštěvu k Daně Kottové a tam dostali skvělou kulajdu, jíž je třináctková klarinetistka proslavená. Přidávat se mohlo už jen trochu, neb jsme si všichni nabrali tak plné hrnky a talíře již napoprvé, že na přídavek zbylo jen málo. Škoda!!! Na výletě jsme se sešli zase, kde jinde než v hospodě ve Vlkově, kde právě probíhaly zabijačkové hody. Jitrničky a jelita chutnaly všem, kdo si poctivě vystáli frontu. Já jsem mohla na výlety jen díky Marcele Hořejší, protože se uvolila hlídat Netynčina čtyři štěkátka. A tak děkuji Marcele a tetě Ále za hlídání a našim spolunocležníkům, že jim nevadilo spát v chatě s Netty a čtyřmi malými psími holčičkami v ohrádce. Večer se hrálo a pilo, Helenka Platíčko nezůstala nic dlužná svému jméno a prokázala, že si je opravdu zaslouží - nosila platíčko Dubovky za platíčkem. Po šesti panácích jsem přestala pít já, kolik vydrželi ostatní, fakt nevím.

Byl to víkend samá dobrota a zábava. Jen tenhle prázdninový termín nevyhovoval úplně všem, kteří dosáhli kulatin šedesátin či dokonce, na Trojce prvně, i jedněch sedmdesátin. Tak jsme slavili znovu i na ministezce 24.-26.10., kterou organizovala Saša. V brdském kempu tedy proběhla druhá část oslav, tentokrát řekněme v “lehkomyslné režii” Minčete. A užili jsme si zase. Asi nejatraktivnější byl dárek pro Hanču Malinovou, která si tak mohla vzpomenout, jak kdysi zbaštila Drdákovic kocourovi večeři přímo z misky. Teď dostala ona sama a jen pro sebe plnou misku stejného. Jen se neví, jestli tenkrát tam ten kocour měl pličky nebo vemínko, každá účastnice tvrdí něco jiného. Ale to už není tak podstatné.

Je pěkné, že část Trojky přemýšlela nad darem pro své Trojkové oslavence až v dalekém letním Holandsku. Tak náš nejzkušenější dostal „krabičku poslední záchrany“. Je pravda, že neobsahovala nic tak moc užitečného, ale zato dost zábavného. Třeba poslední tříkorunu, poslední záplatu na duši, poslední šňup, poslední ohňostroj – prskavku, poslední kapičku alkoholu v kapátku, poslední prezervativ a podpisy nás všech. Myslím, že to byl dárek jedna radost… Sobotní večer se na přání „prvooslavenkyně“ Drahošky tančily retro tanečky. Nikdo je nezapomněl a Zdeněk Sokolář vprostřed kruhu neúnavně a poctivě předzpívával a tanečníky skvěle dirigoval. Však také po posledním tanečku, lambadě, měl co dělat, aby si uchránil, co chlapa dělá chlapem. Útok byl rychlý a prudký. Ba i ze zadu. Inu, Trojkařky jsou věci znalé.

Okolí kempu, kde jsme bydleli, bylo nádherné a počasí nám taky přálo. Došli jsme až k Padrťským rybníků. Cestou jsme se, na doporučení Saši, zastavili v hospodě, kde měli úžasná grilovaná masíčka, klobásky a další papáníčka i pitíčka. A protože tam byli i muzikanti a jejich nástroje, tak se hrálo a zpívalo tam. V neděli jsme ještě vylezli na kopec Třemšín, ti nejodvážnější i na kymácející se dřevěnou rozhlednu. Třeba Libajka tam byla „vcukuletu“. Pak jsme si dali oběd v Rožmitále a bylo po víkendu. Je pravda, že někteří Trojkaři na výletech zabloudili(a nebyl to Petrof) a místo plánovaných 6 km ušli 13, jiní zase ušli jen pár metrů a zbytek dojeli autem a někdo pětadvacet kilásků za den ušel jako nic, ale to je všechno fuk. Hlavně, že nám bylo spolu dobře. Chodilo se, hrálo, zpívalo, tančilo a tak to má byť…

0 komentářů

Uživatelské menu






Nevíte, jaké máte své heslo?

Z uložených fotek