3.trasa
Α…Ω
Přihlásit Vítá vás 3.trasa
Pátek 21. září 2018 20:33

Stezka 2009

Archiv

Stezka 2009 na Potštejně


Stezka 2009 na Potštejně aneb jak si Trojka umí užívat. Vždyť roztancovat půl vlaku na peróně, tak jak to udělaly Máša, Jitka, Danča a Julie s Drahošem, jen tak někdo nedokáže. Mášin nápad zatancovat Labadu na nástupišti vytáhl z vlaku stovky lidí a během chviličky se hrálo, zpívalo a tančilo jako o život. Železničáři valili oči, koho že to vlastně tím speciálním vlakem vezou, a honem volali do další zastávky, co je čeká. A děsně se jim to líbilo. A nám ještě víc. A když pak Máša vyprávěla, jak jim celý vlak mával a hlasitě se s nimi loučil, skoro jsem jim záviděla. Prostě jeden kluk a čtyři holky z Trojky ukázali, jak má vypadat návrat ze Stezky.


Ta se letos opravdu vyvedla. Dokonce jsem slyšela hlasy, že to byla jedna z nejhezčích Stezek posledních let. Nakonec proč ne? Počasí snad ani nemohlo být lepší, krajina Orliček je nádherná, restaurační zařízení po cestě byla velmi, velmi vstřícná a jídlo měli skvělé, burčák a pivo taky, tak co chtít víc. Nejlépe nám asi bylo v Sokolářově hnízdě v hezké obci Rampuši a Na vyhlídce u Vamberka. Ubytování se líbilo i těm, co spali v tělocvičnách, i těm v penzionech, užili si ti, kteří vyrazili už ve čtvrtek ráno, i ti, co přijeli v pátek. Nápad, ani nevím čí, oprášit deset let stará Poupata a předvést je na zakončení byl již v Beskydech přijat s nadšením a když se na ASS Turbo rozdělily úkoly, byla velká naděje, že se to fakt povede. A taky ano. Danča ušila sukně z krepáku, Minče s Jitkou posháněly míčky a síťky, já jsem půjčila kužely a zbývalo jen přesvědčit Vašíka k nácviku. Chvilku se sice šprajcoval, ale nakonec asi sám uznal, že nám nemůže to potěšení pokazit. Nacvičovalo se dvakrát. Poprvé v neděli v podvečer a pak ještě před odchodem na zakončení. Moc času jsme tomu nedali, ale o to větší sranda to byla. Sice jsme nevěděli, jak se povede Poupata prosadit do programu zakončení, ale bylo nám to celkem jedno. Nějak se to určitě udělá. Nakonec nám pomohlo téma trasové soutěže. Čtyři z nás byli přesvědčeni, že „medák“ je poetická přezdívka pro žumpaře a tak jsme pohrdli nabídkou ztvárnit jako živý obraz další nabízená řemesla - mlynář nebo pokrývač. Petrofovo motto „Poupata - žumpa popíku“ byl skvělý nápad a rekvizity byly vlastně už dávno připravené. Vašík se tak stal medákem žumpařem a my ostatní jsme prostě byla poupátka. Jenže nám to pořadatelé svým ne úplně správným výkladem vlastního zadaní drobet pokazili. Ale zase jsme mohli těsně po zakončení splnit přání mnoha anonymních žadatelů a pěkně jsme jim Poupata zatančili. Ohlas byl fakt nevídaný a jásot dosti hlučný.

No a pak už jen něco málo popít a pojíst a hybaj na vlak. O tom, jak to vypadalo, už jsem psala. Mnoho zábavy, hudby, zpěvu i tance a jen tak mimoděk i trochu pohybu vlaku směrem ku Praze. Pak ještě Žížaličky na nádraží a domů.

Závěrem se sluší poděkovat organizátorům zakončení 51. Stezky. Dvacítka se toho zhostila celkem úspěšně. Ale naši kluci - Zdeněk Sokolář, Honza Walter a Pepa Huml – byli ještě lepší a Trojkové putování po Orličkách díky nim nemělo chybu. A ještě jaké krásné počasí nám zajistili…..

P.S. V neděli večer se Honza Walter vzdal „prezidentování“, které zvládal čtyři roky. Ještě jednou tedy DÍKY| HONZO!!! V následujících rychlých volbách jste se pomstili mně.

 

0 komentářů

Uživatelské menu






Nevíte, jaké máte své heslo?

Z uložených fotek

Alenka v muzeu
Prohlédni si Album