Andreo,
tak trochu inspirován krásnou statí Toníka Cuce jsem přeci jen pojal představu, jak by TAKová historka mohla vypadat a třeba i někoho zajímat. Chtěla jsi něco z dob mého šéfování. Šéfoval jsem rád, myslím, že jsem v rámci trojky i některé věci nastartoval – první trojkový e-mailový adresář, začal jsem informace po trase šířit elektronicky a to dokonce v době, kdy jsem ještě neměl doma internet a chodil do internetové kavárny (protože jsem nějakou dobu v těch letech byl nezaměstnaný, tak jsem v práci nemohl) a připojoval jsem se v barvách trojky ze své podpory v nezaměstnanosti J. (Ivan Hubáček mi tenkrát řekl, že to tak mohou dělat jen ti praštění pražáci.) Ale byla to pro mne docela těžká doba a tak nemyslím, že mám vzpomínky, které bych chtěl zveřejnit. (Nebo prostě je to tím, že si v našem věku více pamatujeme z našeho mládí, než ze včerejška, nedej bože události před rokem! Tak trochu mne v tom utvrdil i ten Toníkův článek.) Tomáš K.
Vzpomínek a historek z Trojkových stezek– těch krásných i poučných je samozřejmě mnoho a pohříchu (i popravdě), ty dávné se nám zdají ještě krásnější.
Když na podzim 1963 vznikl, inspirován polským AKTem, Turistický akademický klub (TAK), začal připravovat svou první Stezku. Na jaře 1964 byla spáchána pozvánka, jejíž přepis z archivu Petra Kobiána je přiložen, a život kamarádů z kolejí a studijních kruhů se mohl zvolna transponovat do života tras...